11.4 Klece domácí výroby

Poslední možností je klec vyrobit. Nikdy jsem kvůli vysoké pořizovací ceně neměla kupovanou klec a jak jsem se na vlastní kůži přesvědčila, výroba je možná i s minimálním technickým zázemím.
Základní možnosti jsou v podstatě tři:

• skříňová klec s částečně dřevěnou konstrukcí, doplněnou pletivem
• klec s pevnou kovovou konstrukcí (svařovanou nebo šroubovanou)
• klec bez konstrukce ze samonosného pletiva

Poslední možnost je zvládnutelná i v obývacím pokoji a potřebujete pouze kladivo a kleště. Samonosné pletivo (říká se mu také „svařovaná síť“) má čtvercová oka ze silnějších drátů a klec z něj vytvarovaná udrží za pomoci několika jednoduchých opatření tvar i bez konstrukce. Prodává se v rolích širokých 1 metr, můžete tedy bez problémů vyrobit stejně vysokou klec. Vyberte pletivo s velikostí ok alespoň 2 cm, hustší pletivo je slabé a hůře drží tvar (pokud chcete odchovávat mláďata, počítejte ještě s nějakou „školkou“, protože dvoucentimetrovými oky by vám potkáňata utekla). Nekupujte ho pokud možno ve velkých kutilských marketech typu Obi, Hornbach nebo Baumax, bývá zpravidla dvakrát dražší než v běžném železářství a navíc ho prodávají jen po celých rolích. V železářství zaplatíte za metr samonosného pletiva 80 – 100 Kč a ustřihnou vám libovolný kus; na běžně velkou klec budete potřebovat kolem 4-5 metrů (při počítání nezapomeňte na strop a nějaké kousky na dvířka). Brněnským chovatelům můžu doporučit Feronu ve Skořepce, pražským výlet do některého menšího města, neboť v Praze je samonosné pletivo údajně velmi špatně k sehnání. Z pletiva vytvarujte kvádr takových rozměrů, aby se dal nasadit na dno nebo aby se do něj dno dalo zasunout – u své klece jsem dala přednost druhému řešení, při úklidu pak dno jednoduše vysunu a s klecí vůbec nemusím manipulovat. Protože klec bez nosné konstrukce je přece jen trochu nestabilní, zpevněte ji policemi vhodně umístěnými dovnitř. Na fotografii mé klece si všimněte, že těsně nad dnem je lem z přidrátovaných úzkých poliček, který stabilitě výrazně pomohl, zároveň také brání potkanům utíkat mezi okrajem dna a stěnou klece ven.
Při sestavování jsem díly klece spojovala ohýbáním drátků („sešívání“ drátem nedoporučuji, spoje nebudou tak pevné a kleci to ubere na stabilitě), ostré konce jsem opilovala a na místech, kde by hrozilo poranění, ještě zalila plastem z tavicí pistole. Nemáte-li tavicí pistoli, olepte konce izolační páskou nebo omotejte provázkem.

foto: autorka

Máte-li možnost sestavit pevnou konstrukci, získáte stabilnější klec než ze samonosného pletiva, vyjde však o maličko dráž a dá víc práce. Na konstrukci budete potřebovat tzv. jäkly, což jsou v podstatě hranaté trubky. Kupují se opět v železářství nebo v prodejně hutního materiálu a konstrukci je nejlepší svařit nebo nechat svařit v nějaké dílně. V nouzi se dá i sešroubovat nebo sestavit pomocí spojek. Po sestavení jäkly natřete barvou, ideální je barva na kovové hračky – obecně pro natírání jakýchkoli kovových nebo dřevěných součástí klece volte barvy a laky určené na dětské hračky, u kterých se počítá s tím, že je bude někdo olizovat a okusovat a nejsou proto toxické. Nenatřená konstrukce začne časem rezivět, natřená nejspíš také, ale vydrží déle. Poté ji potáhněte pletivem, buď samonosným nebo obyčejným králičím. Lepší je opět pletivo s úpravou proti rezivění. Běžné králičí pletivo potkani nepřehlodají, ale mohou přehlodat drát, kterým ho ke konstrukci připevníte, volte proto silnější drátky.
Skříňové klece jsou řešené v podstatě podobně jako králíkárny, část konstrukce je dřevěná, část potažená pletivem. Místo dřeva raději volte dřevotřísku nebo jiný materiál s hladkou, snadno omyvatelnou povrchovou úpravou. Pokud takový materiál neseženete, polepte dřevo silnější samolepicí tapetou s omyvatelným povrchem. Potkani nejsou až na výjimky takoví ničitelé jako osmáci nebo králíci, přesto si rádi kousnou a počítejte také s tím, že dřevo dříve zasmrádne (potkaní moči stačí mikroskopická skulinka, zateče všude). Na skříňovou klec můžete využít i nějaký starší kus nábytku z půdy nebo z bazaru, např. umakartovou skříňku nebo regál.

I dno klece bývá kamenem úrazu. Sehnat jednoduché plastové dno vhodných rozměrů je úkol hodný detektiva. Možností je opět víc:

• náhradní dno pro některou z klecí prodávaných ve zverimexu. Protože plastová dna se mohou poškodit, nabízejí obchody obvykle možnost objednat náhradní. Seženete je i v některých internetových obchodech. Většinou však bývají poměrně drahá (několik set Kč), ta levnější – zpravidla čínské výroby – zase bývají malá.
• lepené skleněné dno – vyrobí vám ho ve sklenářstvích, kde dělají skleněná akvária. Je těžší, hůře se s ním manipuluje, ale dobře se čistí a můžete si ho nechat vyrobit s dostatečně vysokými boky, aby potkani nedělali kolem klece takový nepořádek.
• plastová úložná bedna – velký výběr beden mívají v kutilských marketech, ve větších supermarketech (Tesco) nebo obchodech s nábytkem (Ikea). Bývají určené např. na hračky, někdy mívají kolečka. Možná budete muset trochu slevit ze svých představ (vyšší/nižší boky, pravidelný tvar, barevná střídmost), ale je to zřejmě nejjednodušší cesta. Máte-li poblíž Ikeu, doporučuji plastovou bednu Slugis, která se prodává v rozměrech 73x55x16 nebo 32 cm.
• dno vytvarované z plexiskla – plexisklo není snadno k sehnání a je také poměrně drahé. Máte-li však k dispozici, dá se dno vytvarovat teplem a slepit. Podobně je možné svařit dno z plechu.

Nevhodné je dno ze dřeva, i kdyby do něj potkani nehlodali, budou na něj močit a za chvíli bude dřevo páchnout. Použitelný je např. starý šuplík, pokud je z omyvatelného materiálu (umakart, sololak).
Při stavbě klece doporučuji udělat dno tak, aby bylo vysouvatelné, je to sice pracnější, ale mnohem praktičtější při uklízení. Klec můžete také na dno nasadit, ale při každém úklidu ji budete muset sundat.

foto: autorka Klec s pevnou konstrukcí z jäklů, potaženou králičím pletivem. Dno je vyrobené z mělčí plastové bedýnky a dřeva. Dole vidíte nové dno, které jsem si nechala vyrobit poté, co to dřevěné už příliš páchlo a bylo ohlodané. Je vytvarované z plexisklové desky a bylo poměrně drahé – kolem 500 Kč. Výhodou je hmotnost, je velmi lehké, a také odolnost – plexisklo je hodně tvrdé a nedá se hlodat. Náklady na konstrukci vč. pletiva byly cca 600 Kč.

foto: autorka Klec ze samonosného pletiva se základním vybavením (police, napáječka, hamaky, domek. Klec nemá konstrukci, je sestavená pouze z pletiva (velikost ok 2 cm). Jako dno slouží plastová úložná bedna Slugis zakoupená v Ikee (cena cca 300 Kč), uvnitř je podestýlka a první domek, v němž si potkani staví hnízdo. Druhý domek s hnízdem je v patře. Každý potkan má své oblíbené místo. Ze „suterénu“ vede žebříček (úzká sololitová deska s přibitými stupni) do „přízemí“ ze sololitových desek pevně přidrátovaných k pletivu. Do dalších pater se vystupuje po hamacích. Dovnitř se dá sáhnout buď předními dvířky nebo otvorem ve stropě. Klec má rozměry 70x55x100 cm a celkové náklady na materiál vč. dna, polic a hamaků byly kolem 800 Kč.

foto: autorka Detail klece z boku. Klec je vyřešená tak, aby se dno dalo vysouvat. Dno samotné klece není drátěné, vespod je pouze podél tří stěn přidrátovaný úzký okraj. Úplně bez dna by klec být nemohla, neboť by byla nestabilní, protože však plastová bedna má nožičky a po drátěném dně by se špatně vysouvala, musela jsem to vyřešit tímto způsobem.

foto: autorka Bedna Slugis (Ikea) v nižším provedení. V době, kdy jsem klec vyráběla, nebyla nižší verze ještě k dostání. S hlubokou bednou se obtížně manipulovalo a byla nevhodná pro staré potkany, proto jsem ji později vyměnila za mělčí.

foto: Tara Kupovaná klec doplněná bohatou výbavou převážně domácí výroby – domky, košíky, hamaky, prolézačky a spousta míst, kde se potkani, milovníci temných koutů, mohou schovat. Počítejte však s tím, že potkani výtvor vaší fantazie trochu poničí, zvlášť samičky bývají vynalézavé a zručné. Dole detail prolézačky mezi dvěma domky. Podobnou průhlednou trubku můžete koupit, nebo uříznout z PET láhve.

Zpět na obsah