2. Potkaní zvláštnosti

Začínající chovatelé se často nechají vyděsit potkaními zvyky či vlastnostmi, které jsou u těchto zvířátek sice normální, ale vypadají přinejlepším divně. Pokud při ohledávání nebo pozorování svého potkana narazíte na následující věci, zůstaňte klidní:

Žluté až oranžové zuby: kdyby měly vaše zuby stejnou barvu jako přední strana potkaních hlodáků, asi byste se tím moc nechlubili. Oranžové zbarvení je však známka dobrého stavu chrupu; má ji na svědomí železo obsažené ve sklovině, nezdravá by naopak byla bílá nebo hodně světle žlutá barva. Malí potkani (do odstavení) mají zoubky malé a bílé. foto: Pafka Za co by člověk dostal od zubaře vynadáno, to je u potkanů normální. Kromě správné barvy potkaních hlodáků na obrázku vidíte i správnou délku, tvar a postavení zubů (horní jsou kousek před spodními a délkou je malinko přesahují).

"Krvavé" slzy: nejčastější zdroj zděšení nezkušených chovatelů. Potkani mají za očima zvláštní žlázy (jmenují se Harderovy po svém objeviteli), které vylučují mimo jiné chemickou látku porfyrin. Porfyrin může obsahovat železo, a v tom případě začne být složením podobný hemoglobinu, červenému krevnímu barvivu. To je také celé tajemství „krvavých" slz – nejedná se o krev, ale právě o porfyrin. V čerstvém stavu je hnědočervený či hnědorůžový, po zaschnutí je k nerozeznání od zaschlé krve. Načervenalé skvrnky můžete najít kolem očí a také kolem nosu, kam výměšky žláz mohou stékat a potkan je potom vykýchává. Občasný výskyt menšího množství porfyrinu je normální (stačí podráždění oka prachem či průvanem, stres, kromě toho také starší potkani vylučují více porfyrinu než mladší), pokud ho podezřele přibyde, může to být známka nějakého problému – buď přímo v oku (cizí těleso, zánět), nebo kdekoli jinde (jako vedlejší příznak libovolného onemocnění).

foto: autorka Dvouletý potkan se skvrnkami zaschlého porfyrinu kolem očí. Objevily se po podráždění prachem a brzy samy zmizely (podobné vady na kráse potkani sami odstraní při nejbližší údržbě srsti).

foto: autorka Zalepené oko nemocného potkana. Pokud se objeví takto silné potřísnění okolí oka nebo silnější výtok z nosu (obvykle jedno doprovází druhé), vezměte potkana k veterináři. Jestliže se potkan sám nečistí, můžete okolí očí opatrně otřít měkkým hadříkem (nepoužívejte textilie s vlasem ani vatu) namočeným ve vlažné vodě. V případě očního onemocnění ošetřujte oči a jejich okolí podle pokynů veterináře.

Vrzání zuby: s tímto potkaním zvykem se setkáte poměrně často. Potkan sedí a velmi rychle cvaká zuby o sebe, což je slyšet i vidět (vibruje mu při tom celá hlava). Někdy při tom ještě do rytmu poulí oči – sval, který ovládá potkaní čelist, totiž prochází oční jamkou. Potkani si vrzáním zuby obrušují (pouhé hlodání potravy nestačí, hlodáky dorůstají velmi rychle), ale často jím také dávají najevo své momentální pocity – vrzání zuby se často objevuje ve stresujících situacích a při zlosti (často jsem viděla potkany vrzat, když je držel a prohmatával veterinář a oni s tím nemohli nic dělat, nebo na mě naštvaně skřípali, když jsem je po vycházce zavřela do klece), nebo naopak když se potkan cítí příjemně (třeba při odpočinku – v příjemných situacích většinou zároveň vrže a poulí oči).

Kývání na místě: zvláštní pohyby, které můžete pozorovat tařka výhradně u červenookých potkanů. Potkan stojí na místě a hlavou a celou přední částí těla pomalu „ujede" doleva nebo doprava, jako by se chtěl skácet. Albínci mají totiž hodně špatný zrak a pohyb jim pomáhá lépe určit vzdálenost předmětů v okolí (vzdálenější předměty se zdánlivě pohybují pomaleji než ty, které jsou blíž). Všichni potkani často používají tuto techniku, pokud se chystají někam skočit, většinou u toho však kývají hlavou nahoru a dolů.
Některé nemoci se projevují špatnou koordinací a ztrácením rovnováhy – potkan místo chůze rovným směrem zatáčí, naklání hlavu na stranu nebo padá. V takovém případě patří do péče veterinárního lékaře.

foto: autorka Dvě potkaní samičky při „páření“. Samice vespod předvádí typický strnulý postoj s prohnutými zády a zvednutým zadkem.

Prohýbání v zádech a třepání ušima: zvláštní chování, které spatříte výhradně u samiček a výhradně ve chvíli, kdy se páří nebo mají na páření náladu (u potkaních samice se říje objevuje v intervalu 4 dnů). Vibrování oušky je součást samičího namlouvacího rituálu, zvláštní ztuhlý postoj s prohnutými zády a zvednutým pozadím pak potkanice zaujímá ve chvíli, kdy na ni sameček skočí. Obvykle však ani nemusí být k dispozici sameček, stačí, když se samičky lehce dotknete rukou na zádech a předvede pářicí postoj i vám. Nezkušeného chovatele první setkání s nažhavenou samičkou může vyděsit, protože její podivné napružené poskakování a křečovité ztuhnutí při dotyku přičítá neznámé chorobě. Ani pokusy o páření mezi dvěma jedinci stejného pohlaví nejsou nenormální, potkani se k nim uchylují v rámci hry nebo urovnávání hierarchie ve skupině. Neznamená to, že jsou homosexuální nebo se pominuli z nedostatku sexu, není potřeba neprodleně shánět partnera opačného pohlaví, aby si potkan „užil“, jak se domnívají méně zkušení chovatelé.

Vlnění ocáskem: pokud potkan rychle zavlní ocáskem jako had, obvykle to znamená, že je opravdu rozčilený. Stává se to při bitkách mezi potkany, ale potkan se může rozzlobit i na vás. Občas se stává, že potkani vlní ocáskem, když je drbete na zádech.

Pojídání vlastních bobků: potkani to sice nedělají tak často jako třeba králíci, ale stát se to může. Občasné pojídání exkrementů je u potkanů normální.

Močení na všechno kolem: také normální potkaní chování, byť trochu nepříjemné. Potkani močí značkují a také se jí dorozumívají, jakkoli vám to může připadat neuvěřitelné. Potkani mají totiž velmi citlivý čich a z pachové značky, tedy ze skvrnky moči, ledacos vyčtou (např. pohlaví, věk či společenské postavení ve skupině). Své vlastní značky si potkan dává na všechno, co se mu líbí, značkuje si místa, která navštívil, jídlo, které našel, značkuje si ostatní potkany a značkuje si i svého chovatele, což chovateli nemusí být příjemné, ale nic s tím nenadělá.
Zvuky: potkani mají velmi dobrý sluch a při vzájemné komunikaci používají i zvuky. Některé už jsou v ultrazvukovém pásmu, lidé je proto neslyší. Ze slyšitelných zvuků je to různé krátké i delší pískání, někdy je to jedno pípnutí, někdy několik zvuků vypísknutých těsně za sebou, někdy delší pípnutí, většinou se však vejdou do několika zlomků sekundy. Potkaní pískají při vzájemné péči o srst a při pranicích. Pokud je něco hodně zabolí, vydají delší, žalostné zapískání, na které hned tak nezapomenete (zvlášť když jim bolest nedopatřením způsobíte sami). Při velkém rozčilení (např. ve vážně míněné rvačce) přechází pískání v řezavý vzteklý řev. Při vyhrožování na sebe potkani někdy syčí s otevřenou tlamou. Podezřelé zvuky, kterým byste měli věnovat pozornost, jsou kýchání či kašel (potkan vyprskává nosem nebo se snaží vykašlat něco, co překáží v dýchacích cestách) a všechny zvuky, které se z potkana linou a očividně souvisejí s dýcháním (různé rytmické bublání, chrchlání, pískání a sípání). Kýchání může mít na svědomí prosté podráždění nosu třeba prachem, ale jakmile se začne vyskytovat příliš často nebo se přidají jiné zvuky či jiné známky onemocnění, je potřeba vzít potkana na prohlídku k veterináři.

Odnášení všeho možného: potkani jsou tak trochu čtyřnohé straky. Mají nutkání odnášet si do hnízda všechny věci, které se jim líbí, nejčastěji jídlo a předměty vhodné na vystlání hnízda, tj. různé papírky a hadříky. S oblibou kradou i tužky, gumy, sponky do vlasů, sáčky či kapesníky. Zatím jsem nepoznala chovatele, kterému by roztomilá potkaní kleptománie vadila, kromě několika nepořádných jedinců, kteří nacházejí v potkaním hnízdě rozhlodané ponožky či bankovky. Dávejte také pozor, aby potkani neměli možnost vykrádat odpadkový koš nebo se nedostali k jídlu, v takovém případě je většinou popadne odnášecí horečka a hned tak nepřestanou. Naopak jim poskytněte dostatek materiálu, který si do hnízda nosit mohou, aby se zabavili.

foto: autorka Sotva pětitýdenní Fiona vítězoslavně odnáší ukradenou tužku.

Variety Protože v poslední době se u nás nebývale rozšířil chov výstavních potkanů, které lze zakoupit už i v některých zverimexech, stojí jistě za stručnou zmínku i zvláštnosti některých variet, tedy „odrůd“.
Druhy osrstění: standard potkan má hladkou, lesklou srst, v mládí matnější a velmi jemnou. Varieta rex má srst matnější a stále jakoby rozcuchanou („kadeřavou“); varieta double rex má srst podobnou, avšak v průběhu života neustále líná a opět obrůstá. Pokud tedy vašemu potkanovi záhadně vypadala srst a nemá přitom parazity ani jiné kožní onemocnění, přesvědčte se, jestli náhodou není double rex (dochází k tomu, jsou-li oba rodiče rexové). Potkani fuzz mají jemnou kraťoučkou srst – napůl mezi rexem a naháčem. Nunu (sphynx) potkanům neboli „naháčům" srst neroste vůbec, potkanům odrůdy patchwork roste srst jen ve sporadických chumáčích, které průběžně vypadávají a objevují se jinde, takže potkan vypadá každý týden jinak. Varietu velveteen si nezkušený chovatel může poplést s rexem – srst je načechranější než u standardních potkanů, ale není kadeřavá a vousky jsou rovné. Zatím nepříliš rozšíření jsou u nás potkani dlouhosrstí – harley.
Fuzzové, sphynx a patchwork potkani se často potýkají se specifickými zdravotními problémy (záněty a poranění očí, abscesy) a jsou vhodnější spíš pro zkušeného chovatele.
Potkani dumbo: od standardních potkanů se liší posazením uší. Dumbo potkani mají uši posazené po stranách hlavy, bývají také trochu větší a kulatější.
Odd-eye potkani: mají každé oko jiné (jedno tmavé a jedno červené). Poměrně vzácný případ.
Potkany různých variet můžete spatřit i na chovatelských výstavách – chovatelé potkanů mají své vlastní výstavy (v Praze, Brně, Rychnově nad Kněžnou atd.), někdy se objevují i na výstavách jiných hlodavců.

Podrobnější rozebírání variet a potkaní genetiky je nad rámec této příručky. V případě zájmu si prostudujte např. potkaní sekci stránek ZO chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců, kde jsou uvedené u nás uznávané variety a barvy, a také zde najdetete články o křížení a genetice. Chcete-li začít s chovem potkanů, nepouštějte se do toho bez dostatečných znalostí – některé barvy či variety je nevhodné nebo rovnou nebezpečné křížit mezi sebou. S chovem vám rádi poradí zkušení chovatelé.

foto: autorka Šestiměsíční potkan se standard srstí a ušima.	foto: autorka Pětitýdenní mládě s osrstěním rex a dumbo ušima.
foto: autorka Srst standard potkanů je hladká a zvlášť u tmavších barev se krásně leskne. Samička na obrázku je černá, má však bílé prsty na nohou, což by jí na výstavě ubralo body.
foto: autorka Vlevo sedmitýdenní mládě s osrstěním fuzz. Vpravo tatáž samice ve věku jednoho roku. Některým fuzzům zůstává hustá srst po celý život, většině časem prořídne a zdálky začnou připomínat naháče. Zblízka je patrné jemné chmýří, na dotyk je kůže sametová. Fuzzové a další „nahatí“ potkani jsou na dotyk teplejší než potkani osrstění.
foto: Pafka Ošklivý, nebo krásný? Nejeden chovatel ze začátku kouká na „naháče“ spatra, ale pak se s nějakým seznámí osobně a už na ně nedá dopustit. Sameček usínající v oblíbeném košíčku je sphynx patchwork, ostrůvky srsti na jeho těle se proto stále mění.
foto: autorka Dvě dospělé samice. Modře zbarvená samička vlevo má srst velveteen a uši dumbo; potkanice vpravo má srst rex rezavého zbarvení, které se označuje jako topaz, standard uši a tmavě červené oči, které na fotografii vypadají jako černé.

Zpět na obsah