|
4. Rozdíly mezi samečky a samičkami
Samičku a samečka potkana od sebe poznáte poměrně snadno, a to už v poměrně mladém věku (zkušení chovatelé hravě rozdělí vrh na samičky a samečky už po pár dnech). Potkaní samci totiž mají hodně výrazná varlata, dokonce tak výrazná, že to u některých jemnocitnějších chovatelů budí pohoršení (setkala jsem se dokonce se začínajícím chovatelem, kterému maminka potkaního samečka z tohoto důvodu zakázala) a občas nějaký úzkostnější potkanář znejistí, jestli je ta velikost ještě normální.
Samičky a samečkové se od sebe liší povahou a některými prvky chování. Samičky bývají živější, pořád někde pobíhají a něco zkoumají. Samečkové bývají naopak spíš klidnější a lenivější. Nelze to však generalizovat, někteří samci jsou neúnavní průzkumníci a mezi samičkami najdete hodně klidných a mazlivých, které vám vydrží dlouho ležet na klíně. Aktivita se mění i s věkem, mláďata a mladí potkani bývají bez ohledu na pohlaví čilí, rychlí a zvědaví, zatímco staří potkani rádi pospávají a odpočívají. Často se setkávám s dotazem, jestli potkaní samci víc páchnou a víc značkují. Zápach potkaních samečků je opravdu o trochu silnější, ale všeobecně potkani – samci i samice – příliš nepáchnou. Když budete jejich obydlí udržovat v čistotě, tzn. přiměřeně často vyměňovat podestýlku a také promočené papírky a hadříky v hnízdě, nemusíte se bát, že by to u vás doma bylo cítit jako v pavilónu opic. Potkan, který bydlí v čisté kleci, páchne teprve, když si ho přidržíte přímo u nosu. Potkaní aroma se vůbec nedá srovnávat s výrazným zápachem myší. Značkování obvykle provozují obě pohlaví, přičemž opět narazíte na samce, který skoro neznačkuje, i na samici, která nechává skvrnky, kudy chodí. Zpět na obsah | ||||