6. Jak se chodí k veterináři

Když potkan onemocní nebo se zraní, bývá to často akutní. Na shánění veterináře je v takové chvíli už trochu pozdě, vřele proto doporučuji najít si předem toho „svého“, za kterým půjdete.
Časy, kdy byl potkan exotické zvíře, s nímž se veterináři setkávali výjimečně, jsou sice pryč, přesto se nemůžete spolehnout, že každý doktor má potkaní léčbu v malíku. Laikovi to tak možná nepřijde, ale potkan je velmi odlišný od psa i kočky a nelze na něj aplikovat ani znalosti morčecí či králičí anatomie a nemocí. Ideální je samozřejmě mít ve vedlejší ulici ambulanci potkaního specialisty, to se však poštěstí málokomu... Dobrý veterinář se však může nacházet kdekoli, stačí, aby mezi zvířaty nedělal rozdíly a měl chuť se vašemu potkanovi věnovat, případně nakouknout do literatury.
Až si pořídíte potkana, snažte se co nejdřív najít dobrou ordinaci. Poptejte se mezi ostatními chovateli, pročtěte si stránky o potkanech (často na nich bývají seznamy zvěrolékařů) a pokud neuspějete, vyhledejte si všechny dostupné veterinární ordinace (např. na www.veterina-info.cz, v některém internetovém vyhledávači, ve Zlatých stránkách) v okolí a obvolejte je. Ptejte se, zda ošetřují i hlodavce, konkrétně potkany. I veterináři jsou jenom lidé a může se stát, že vás některý – slušně, či méně slušně (bohužel jsou i takoví) – odmítne s tím, že hlodavce neošetřuje nebo že k potkanům nemá příliš vřelý vztah. Ze zbylých aspirantů na post osobního lékaře vašeho chlupatého prince vybírejte podle toho, jak na vás po telefonu působil – váhavé „přineste ho, já se na něj kouknu“ může znamenat, že vidina potkana na vyšetřovacím stole asi není pro dotyčného nijak přitažlivá, nebo že to bude první ochočený potkan, kterého kdy v životě uvidí.
Na veterinárních klinikách, kde působí více lékařů, se ptejte přímo po specialistovi na hlodavce – je pravděpodobné, že je některý veterinář má alespoň jako vedlejší specializaci, případně na kliniku některé dny dochází specialista odjinud. Pokud má klinika či ordinace v popisu, že se zabývá malými savci, možná tam hlodavce neošetřují, protože malými savci se rozumí psi a kočky. Potkani a další hlodavci se řadí mezi drobné savce, někdy i mezi exoty. Kliniky a větší pracoviště mívají lepší přístrojové vybavení a služby – např. rentgen, sonograf, operační sál, laboratoř, mívají také příznivější ordinační hodiny a nezřídka pohotovostní službu. Zeptejte se, zda je lepší se předem objednat (v případě, že nejde o akutní záležitost) nebo jestli můžete přijít kdykoli. Pohotovost v praxi znamená, že můžete veterináři v akutním případě zavolat kdykoli i mimo ordinační hodiny (i v noci), počítejte však s pohotovostním příplatkem.
Veterináři, kteří mají svou vlastní praxi, nejsou coby odborníci nijak méněcenní, musíte však zvláště v menších městech počítat s několika omezeními – přístrojové vybavení bude možná chudší, na náročnější testy budete muset jinam a ordinační hodiny nebudou po celý den (veterináři z menších měst často jezdí dopoledne po pacientech a ordinují až odpoledne nebo v podvečer). Právě ordinační hodiny bývají kamenem úrazu – potkani si ta nejhorší zranění a nejakutnější onemocnění často rádi vymýšlejí v noci nebo o víkendu. Zeptejte se proto předem „svého“ veterináře, jestli se na něj můžete obrátit i v takovém případě.
Chcete-li veterináře poznat osobně, vezměte potkana na zdravotní prohlídku – řekněte, že jste si ho právě pořídili a chcete ho nechat prohlédnout, jestli je v pořádku. Tak nejlépe uvidíte, jak se veterinář ke svým pacientům a jejich majitelům chová. Neměl by se na potkana jen tak kouknout a prohlásit, že vypadá zdravě. Správně by se měl alespoň zeptat, jak se potkan chová, zda žere (a co mu dáváte) a nemá-li nějaké zjevné zdravotní potíže, potom ho vzít do ruky a prohlédnout oči, uši, srst, tlamku a končetiny. Od věci není ani poslech stetoskopem, zda má potkan v pořádku srdce a plíce.

Potkana k veterináři berte v přenosce, nenoste ho jen tak v rukávu nebo za svetrem. Možná budete muset déle čekat a možná se potkan v ordinaci vyděsí a nebude s ním rozumná řeč. I vychovaný a klidný potkan může po injekci začít hystericky vyvádět, a potom je lepší zavřít ho na zpáteční cestu do přenosky než ho vyděšeného nahánět po autě. V čekárně také mohou být další pacienti, kterým se potkan nebude líbit a mohlo by dojít k nehodě.
Z ceny prohlídky není potřeba mít zbytečný strach, nenechte se vyděsit sumami, o kterých vám budou vyprávět pejskaři. Pro chudého nezletilého studenta sice může být problém i stovka, to je však věc, se kterou je nutné počítat předem. Protože mládež, která nejdřív shání a čte veškeré dostupné příručky a pak teprve pořizuje potkana je extrémně vzácná, je zřejmě v tuto chvíli už pozdě, ale přesto – než si potkana koupíte, ujistěte se, že vám rodiče peníze na veterináře v případě potřeby dají. Zvířeti nelze na rozdíl od člověka u žádné instituce platit zdravotní pojištění a veterinář bude vždy chtít peníze v hotovosti. Máte-li hlouběji do kapsy, nenechávejte nic náhodě a dávejte si pravidelně stranou nějakou drobnou částku, vytvoříte si tak rezervu, do které budete moct v případě potřeby sáhnout.

Bohužel se nedá předem odhadnout, kolik peněz u veterináře necháte, protože ceny nejsou nijak pevně určené a zvěrolékaři si je stanovují sami. Celková suma se patrně bude skládat z poplatku za ošetření (tedy za úsilí a čas, které vám veterinář věnuje) a z ceny použitých léků a materiálu, případně provedených testů. Poplatek za prohlídku nebývá většinou vysoký, průměrný veterinář si řekne o 50 až 200 korun, je však i mnoho takových, kteří za krátkou prohlídku potkana nebudou chtít nic, a naopak jsou i veterináři, kteří si 200 korun naúčtují za to, že se na potkana podívají a řeknou, že je zdravý. Někteří zvěrolékaři účtují za prohlídku potkana méně než za psa, jiní stejně. Běžné léky většinou nebývají drahé, protože potkani dostávají v porovnání s většími zvířaty maličké dávky – v průměru počítejte se sumou v řádu desetikorun, někdy dokonce korun. Péče se začne prodražovat tehdy, když bude muset potkan užívat nějaký ne zrovna levný lék nebo injekce delší dobu, nebo bude potřebovat operaci (cena za provedení operace je průměrně 500-1500 korun, záleží hlavně na délce, náročnosti a použitém anestetiku). Drahé jsou také testy (cytologický test tkáně z podezřelé boule, krevní obraz, kultivace apod.), které mohou stát několik stovek, většinou 200-400 Kč. Na cenu prohlídky se nebojte zeptat předem při telefonickém rozhovoru. Není to neslušné, neptáte se přece na intimní údaj z veterinářova života, ale na cenu služby, kterou budete platit z vlastní kapsy. Pokud veterinář na prohlídce zjistí, že je potřeba provést dražší diagnostický test nebo léčebný zákrok, vždy vás na to upozorní a rozhodnutí ponechá na vás.
Při léčbě se aktivně zajímejte o její průběh, naordinované léky, plán postupu atd. Jsme zvyklí lékaře brát jako neomylného tvora v bílém plášti a jeho počínání příliš nezpytovat, to se však může zvlášť u zvěrolékařů, kteří nejsou kovaní v potkaní medicíně, vymstít. Nebojte se zeptat na všechno, co vám není jasné, i kdyby po vás veterinář loupal zlým okem (takových naštěstí po světě mnoho neběhá). Snažte se sami zjistit o nemoci a její léčbě co nejvíc. A pokud se vám zdá, že veterinář udělal chybu, může to být pravda – i to se stane. V takovém případě se nebojte upozornit (jde přece o zdraví vašeho zvířete). Zkrátka použijte i vlastní rozum a úsudek, je to nejen vaše právo, ale přímo povinnost.


Zpět na obsah