7.14 Vředová pododermatitida

Vředová neboli ulcerativní pododermatitida, v překladu „vředový zánět pokožky chodidel", je nepříjemně odolná choroba, postihující nejen potkany, ale i jiné hlodavce, např. myši nebo morčata. Na zadních nohou, na patních částech chodidel, se tvoří malé puchýřkovité bouličky naplněné tekutinou. Tato tekutina je smíšená s krví, takže když se puchýřek protrhne, vypadá to poměrně hrůzostrašně. Krvácení může být pro tak malé zvíře poměrně nebezpečné, puchýři se také dovnitř může dostat infekce, která napadne celý organismus.

foto: Cruela Potkaní sameček s puchýři na chodidlech, typickými pro vředovou pododermatitidu. V počáteční fázi jsou na nožkách patrné jen zarudlé otlaky, stav se postupně může zhoršovat, někdy bohužel bez ohledu na léčbu.

Na počátku zpravidla bývá poranění nohou, skrze které se do pokožky dostane bakterie, která tam nemá co dělat – obvykle Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok). Nebezpečné z hlediska poranění a následného zanesení infekce jsou klece s drátěným roštem (rošty do potkaní klece nepatří!), špatná podestýlka (příliš tvrdá, znečištěné a ostré hobliny atd.) a špatná hygiena. Svou roli podle všeho hrají i geny, potkani, kteří trpí ulcerativní pododermatitidou, k ní většinou mají genetickou predispozici. Prvním krokem léčby je revize zařízení klece – nevhodná podestýlka musí pryč. Pro maroda je nejlepší čistý balicí papír nebo textil – staré ručníky, trička ap. O nutnosti pečlivé hygieny snad není třeba mluvit. Hned potom vyrazte k veterináři. Léčba je lokální, postižené místo je nutné pravidelně dezinfikovat, proti většině prostředků je však infekce odolná. Vhodný prostředek vám doporučí veterinář, nebojte se poradit také s jinými chovateli. Znáte-li veterináře, který pracuje s alternativní medicínou (byliny, homeopatie), zajděte i za ním. Zahraniční chovatelé si chválí kombinaci chlorhexidinu (minimálně dvakrát, klidně však i vícekrát denně je třeba postižená místa opláchnout, dobré je také pravidelně dezinfikovat klec) a přípravku Blu–Kote, který obsahuje směs gentiánové violeti a akriflavinu. Před aplikací jakýchkoli přípravků se poraďte s veterinářem, hlaste mu i případné nežádoucí účinky (gentiánová violeť například při častějším používání může začít dráždit pokožku a stav poranění spíš zhoršit).
Celková léčba antibiotiky není podle některých zdrojů nutná, toto rozhodnutí bych proto nechala na veterináři – je jasné, že organismus staršího nebo jinak (chronickou chorobou) oslabeného zvířete bude s bojem proti infekci nejspíš potřebovat pomoc. Soustředěnému útoku zmíněné léčebné metody pododermatitida odolává zpravidla dva až tři měsíce, změny k lepšímu by měly být patrné už po dvou týdnech.


Zpět na obsah