7.16 Úrazy

Protože potkani jsou rychlí, čilí a neustále někam lezou nebo skáčou, snadno přijdou k úrazu. U potkanů chovaných ve dvojicích nebo skupinách jsou celkem běžné i úrazy ze rvaček, ty však naštěstí většinou bývají malé a dají se ošetřit doma.
Nejnebezpečnější jsou nehody, kdy potkana někdo přivře do dveří, sedne si na něj, šlápne atd. Kdykoli proto potkany pouštíte proběhnout po bytě, buďte velmi, velmi opatrní, zvlášť pokud s chovem teprve začínáte a ještě nevíte, čeho všeho jsou schopní (a nemáte ty správné reflexy). Ochočený potkan bude na vycházkách vyhledávat přítomnost lidí a motat se vám kolem nohou nebo za vámi lézt na gauč. Naučte se pořád koukat pod nohy a vždycky se podívat, kam si sedáte (i když máte pocit, že před vteřinou jste potkana zahlédli na druhém konci pokoje). Velký pozor dávejte na dveře, přibouchnutí do dveří bývá pro potkana většinou fatální.

foto: Pafka Potkan s přední tlapkou poraněnou z rvačky. Šlo o poměrně hlubokou ránu, která hodně krvácela. Zranění předních tlapek jsou pro potkany nepříjemná, protože se s nimi dá jen špatně chodit a znesnadňují i čištění a přijímání potravy. Na fotce je dobře vidět otok pod obvazem a podle potkanova výrazu a stop porfyrinu kolem nosu je jasné, že mu zranění není moc příjemné. Potkanům se však i taková poranění zpravidla rychle hojí, když průběh nezkomplikuje infekce.

Pády potkani obvykle snášejí dobře, zvláště ti mladí (a tím pádem lehcí). Někteří potkani se nebojácně vrhají z metrových i větších výšek nebo neustále někam skáčou, jiní jsou opatrnější. Velký pozor dávejte, když berete do ruky ještě neodstavená (slepá nebo čerstvě prokouknuvší) mláďata, většinou jsou už dost rychlá na to, aby se v mžiku přeplazila přes okraj dlaně a klidně to udělají, protože propast pod sebou ještě nevidí. Při pádu se potkan může pohmoždit, v horším případě si něco zlomí nebo zůstane chvíli ležet v šoku. Potkan omráčený pádem se obvykle během několika vteřin probere, v opačném případě ho opatrně seberte a položte na bezpečné místo, máte-li podezření na vážnější poranění, volejte veterináře. Šok se projevuje typickými příznaky – zrychlené dýchání, ospalost, bledé sliznice (u potkanů nejlépe poznáte pohledem do tlamy, vnitřek a holá kůže kolem by měla být růžová, při šoku je bledší), často si také všimnete studenější kůže nebo tlapek. Protišoková opatření jsou podobná jako u člověka (možná si z nějakého kurzu první pomoci pamatujete pravidlo „5T“), potkanovi zajistěte hlavně teplo, protože malá zvířata snadno prochladnou, a také klid. Poraněnou tlapku poznáte podle otoku a bolestivosti (potkan na nohu nestoupá a když se jí dotknete, ucukává nebo piští), zlomená může být i vychýlená do nepřirozené polohy. Zlomeniny se potkanům většinou nefixují, protože potkani obecně nemají žádné obvazy, náplasti ani stehy na svém těle moc v lásce a snaží se jich co nejrychleji zbavit. Otok a bolest je možné mírnit studenými obklady, pokud proti tomu potkan nic nemá (je lepší obklad nedat než s potkanem zápasit a riskovat tak ještě zhoršení). U léků proti bolesti je potřeba zvážit, jestli jsou potřeba a jak velkou dávku naordinovat – bolest je sice nepříjemná, ale zároveň potkana upozorňuje, že poranění ještě není zahojené a musí nohu šetřit. Z homeopatických léků je na pohmožděniny a zlomeniny určena Arnica (ředění 9CH nebo 15CH), z bylin využijete kostivalovou (zlomeniny, pohmožděniny) nebo měsíčkovou mast (pohmožděniny, hojící se jizvy), nejlépe obyčejnou sádlovou (Dr. Popov nebo Aromatica), která se nejlépe vstřebává a je bezpečná v případě, že si ji potkan bude olizovat. Pro mazání platí stejná pravidla jako pro obklady, mažte jemně a jestliže je zranění ještě bolestivé a potkan se brání, raději to nechte plavat. Protože potkani se rádi poperou, dříve nebo později se nevyhnete ani ošetřování šrámů z bitek. Samci se perou častěji, ale ani samičky za nimi často nezůstávají pozadu. Horší zranění bývají z vážně míněných rvaček (boje o dominantní postavení), kdy se potkani skutečně snaží jeden druhému ublížit, při běžných pranicích v rámci hry nebo sporů o jídlo vznikají spíš drobnější poranění, která ošetříte doma – malé kousance, škrábance, prokousnuté uši a podobně. Ranky vydezinfikujte a občas potkany prohlédněte, jestli někde nemají nějaká špatně se hojící nebo hnisající poranění nebo podezřelé bouličky. Při větších ránách, které hodně krvácejí (takové bývají obvykle na tlapkách, uších a ocasech), poskytněte potkanovi první pomoc, to znamená: ránu očistěte, pokud je obalená např. kousky podestýlky (není potřeba ji nijak omývat ani vyplachovat) a pokuste se krvácení zastavit, ideálně přitisknutím kousku sterilního obvazu nebo mulu z lékárničky. Nemáte-li sterilní obvaz, poslouží i čistý kapesník nebo papírový kapesníček. Ránu držte stisknutou alespoň dvě minuty, po té době by se krvácení mělo zastavit nebo zpomalit. Na utržené drápky je dobré mít po ruce hemostatický prášek, kterým ranku posypete a stisknete ji, prášek pomůže krvácení zastavit. Hemostatický prášek (např. Traumacel) koupíte v lékárně, v nouzi se dá nahradit hladkou moukou nebo škrobem – nic z toho samozřejmě nesypejte do větších ran! Delší a rozšklebené rány je lepší zašít a k veterináři běžte i v případě, že se rána nechce hojit, hnisá, je hodně oteklá nebo začne černat.

foto: Attilien Potkaní samice s poraněnou pravou zadní končetinou. K poranění došlo zřejmě po zaklínění nohy na špatně upevněném žebříčku v kleci, rentgenové vyšetření ukázalo naštípnutou kost. Zranění se zahojilo samo. Na fotografii vlevo je vidět rozdíl mezi oteklou a zarudlejší pravou a normální levou nohou.

foto: Attilien Potkaní samice s pokousaným čenichem – poranění z šarvátky při seznamování s jinou samicí. Ošetřeno pouze dezinfekcí, zahojilo se samo.

foto: autorka Mládě se škrábanci utrženými při seznamování s dospělým potkanem. Širší škrábance jsou od zubů, tenčí od drápů. Bezsrstí potkani a fuzzové přijdou k takovým poraněním snadno, je proto potřeba dávat na ně větší pozor. Takováto povrchová zranění se však velmi dobře hojí.

Při chycení za konec ocasu se může z ocasu stáhnout kůže (proto potkany nikdy nechytejte za konec ocásku, nejlépe je nechytejte za ocas vůbec a když už musíte, jedině za kořen co nejblíž u těla!). Pokud se poraní jen špička, kůže zpravidla sama uschne a upadne, při větším poranění je nutné část ocásku amputovat.


Zpět na obsah