7.3 Onemocnění plic a dýchacích cest
Potkani
bohužel na
nejrůznější infekce dýchacího ústrojí dost trpí a zvlášť jestli je
budete
chovat déle, dříve nebo později se s těmito nemocemi setkáte.
Mykoplazmóza, chronická
infekční choroba nazvaná podle
svého původce, jímž je bakterie Mycoplasma pulmonis (ve
starších pracích
bývala zařazována i mezi viry), je postrachem chovatelů potkanů po
celém světě.
Bakterie rodu Mycoplasma se vyskytují všude kolem nás,
například v lidských
ústech, aniž by nějak škodily. M. pulmonis (a několik dalších
druhů,
např. M. arthritidis) v sobě pravděpodobně také nosí celá
potkaní
populace, ale zatímco u některých zvířat za celý život nezpozorujete
jediný
příznak nemoci, u jiných propukne v plné síle a se špatným koncem. Co
je
vlastně mykoplazmová infekce zač? Mycoplasma pulmonis napadá
dýchací
soustavu (plíce a dýchací cesty) a také pohlavní ústrojí. Organismus
potkana se
zdravým imunitním systémem drží bakterie na uzdě a k žádným projevům
nemoci
nedojde, stačí však vhodná skulina v imunitě a onemocnění je na světě.
Někteří
potkani jsou velmi citliví na změny teplot (na podzim, na jaře), na
prochladnutí (v průvanu, na vycházce), spouštěčem může být stres,
dráždění
prachem z podestýlky nebo viróza.
Virózy
(neboli
„chřipky“, jak jsme tomu zvyklí nesprávně říkat) se
projevují obvykle kýcháním, „pšíkáním“. Zdraví potkani občas kýchají
také,
přece jen chodí s nosem téměř u země a snadno jim do něj něco vletí.
Když se
frekvence kýchání zvýší, může jít o virózu. Při lehčím průběhu se
onemocnění
drží jen v horních cestách dýchacích, dolní cesty jsou čisté (potkan
„nevrká“,
nechrastí to v něm, při poslechu stetoskopem jsou plíce čisté).
Správnou léčbou
je klid, teplo (zvlášť důležité v chladnějším počasí), na podporu
imunity
můžete přidat některý z prostředků zmíněných v odstavci o alternativní
léčbě,
např. echinaceový sirup. Virózy se neléčí antibiotiky, ta se však
nasazují při
podezření na druhotné bakteriální infekce. Pokud dojde k nákaze
bakteriemi a rozvine
se zánět dolních cest dýchacích a plic, přidají se k prvotním příznakům
ještě
další. Zatímco kýchání a občasný načervenalý výtok z nosu či očí se
mohou
objevovat prakticky po celý život, aniž by nemoc propukla naplno a
potkan uhyne
v požehnaném věku na sešlost stářím, jakékoli další příznaky jsou
varovným
signálem horšího onemocnění a nesmí být brány na lehkou váhu. Vždycky
raději
odneste potkana k veterináři, i kdyby se poté ukázalo, že to bylo
zbytečné –
veterinář totiž na rozdíl od vás poslechem snadno zjistí, co se v
potkanovi
děje, a jestli je potřeba začít léčit. Určitě souhlasíte, že je lepší
zbytečně
„plašit“, než promeškat začátek závažného onemocnění.
Prvním symptomem,
který vás upozorní, že něco není v pořádku, jsou zvuky doprovázející
dýchání
(zdravý potkan dýchá potichu). Zpravidla je to vrkání, bublání, hekání,
chrčení
či sípání, v prvních fázích slyšitelné spíš při tělesné námaze (někdy i
při
odpočinku nebo ve spánku). Když potkana vezmete do ruky a obejmete
hrudník
prsty, někdy hmatem ucítíte, jak to uvnitř chrastí. Už při těchto
příznacích je
potřeba jednat (zvlášť když potkan „vrká“ i při odpočinku nebo ve
spánku).
Dalším dobře viditelným symptomem napadení plic, který zpravidla
následuje po
prvních příznacích, je nápadné zhubnutí – propadlé boky. Většina
potkanů v této
fázi stále vede jakž takž aktivní život, žere a pije, po větší tělesné
námaze
je však patrná únava. Při akutnějším průběhu je potkan naopak apatický,
nemá
zájem o potravu, zaujímá nahrbený postoj, má zježenou, neudržovanou
srst.
Projevy, které mohou
být prvními příznaky onemocnění (zmíněné vrkavé zvuky nebo chrčení), nikdy
nepodceňujte,
pokud nezačnete potkana léčit, dojde nakonec k těžkému zápalu plic.
Plíce jsou
v závěrečné fázi už tak poškozené, že potkan nemůže normálně dýchat,
kromě
chrčení a únavy může dostávat záchvaty dušení, kdy doslova lapá po
dechu.
Dušení je provázeno panikou, zmateným pobíháním, při nedostatku kyslíku
modrají
sliznice (je to vidět na jazyku a uvnitř tlamky). I pokud se zrovna
nedusí,
dýchá obvykle nejen nosem, ale i tlamou. Infekce se může přenést i do
ucha, v
takovém případě potkan vrávorá, při chůzi zatáčí a drží hlavu
nakloněnou na
stranu.
U
některých potkanů
se v průběhu života, zvlášť potom v dospělém a vyšším věku (cca od
1–1,5 roku),
mohou objevovat méně až středně závažné příznaky (kýchání, občasné
bublání a
chrčení, výjimečně záchvat horšího dýchání), aniž by se zhoršovaly. Po
přeléčení se za nějakou dobu vrátí a zase zůstanou na stejné úrovni.
Dochází k
tomu u jedinců, kteří jsou k onemocněním respiračního traktu
vnímavější, buď
protože došlo k poškození při nějaké předchozí chorobě, nebo jde o
zděděné
vlohy. Takové chronické onemocnění je potřeba hlídat a v případě
náhlého
zhoršení ihned léčit. Průběžná léčba závisí na vašem rozhodnutí,
někteří
chovatelé volí stálé podávání léků, podle mých zkušeností to obvykle
není
nezbytné (záleží na stavu onemocnění) a má to nepříznivé vedlejší
účinky
(zničení střevní mikroflóry, záněty střev, průjmy). Nezapomínejte však
na
prevenci – teplo, dávat velký pozor na průvan, potkana zbytečně nenosit
ven,
nestresovat častým přepravováním, podávat pestrou stravu s dostatkem
vitamínů.
O alternativních prostředcích se dočtete na konci této podkapitoly.
Proti
mykoplazmóze
neexistuje vakcína a bohužel ani stoprocentně účinný lék, který by
potkana této
choroby navždy zbavil. Na onemocnění však s Mycoplasmou spolupracuje
více patogenů –streptokoky (Streptococcus
pneumoniae), Corynebacterium kutscheri, Pasturella pneumotropica a
další –,
které se dají zlikvidovat léky. Je-li infekce léčena správně a včas,
vyhlídky
jsou příznivé. Při léčbě se používají antibiotika, případě sulfonamidy
a další
léky a podpůrné přípravky. Antibiotikum veterinář vybere podle příznaků
a
závažnosti onemocnění, a také podle svých zkušeností, proto je dobré
vybírat
veterináře, kteří neléčí hlodavce poprvé. V ideálním případě by se měl
udělat
odběr vzorku (výtěr) a jeho podrobné vyšetření, aby se zjistilo, který
lék bude
pro léčbu nejvhodnější, testy jsou však poměrně drahé, nedělají je na
všech
pracovištích a chvíli to trvá, vyplatí se tedy spíš u větších chovů,
kdy jde o
zdraví většího množství zvířat. K léčbě se používá nejčasteji
enrofloxacin –
Baytril, případně tetracyklin (tetracyklinová antibiotika nejlépe
zabírají na Mycoplasmu),
doxycyklin, amoxicilin, někdy je vhodné podat léky v
kombinaci, protože
společně jsou účinnější. (Bakterie Mycoplasma pulmonis má
jednu
zvláštnost – chybí jí buněčná stěna. Protože některé léky napadají
právě
buněčnou stěnu, jsou proti Mycoplasmě neúčinné.) Léky je třeba
brát
dostatečně dlouho, při nedoléčení získávají přeživší původci nemoci
odolnost a
příští léčba by byla o to těžší.
Ve výjimečných případech lze použít kortikosteroidy, což jsou silné protizánětlivé léky, bohužel také snižují obranyschopnost organismu a musí se s nimi proto zacházet opatrně. Podávají se společně s antibiotiky.
Některé léky se podávají injekčně, jiné potkani dostávají v krmení. Některá léčiva by se injekčně dávat neměla, například zmíněný enrofloxacin, pokud se píchá pod kůži, může způsobit odumření tkáně v místě vpichu. K injekčnímu podávání
se proto přistupuje v případě, kdy ho nelze podávat v potravě.
U
potkanů může dojít
k onemocnění srdce, které se projevuje podobnými příznaky jako zápal
plic.
Při
boji s respiračními
chorobami je důležité dbát na hygienu, čpavek uvolňující se z promočené
podestýlky nebo pryskyřice z aromatických hoblin snižuje obranné
schopnosti dýchacího traktu. Pokud se potkanovi špatně dýchá, pomůže mu
vlhčí
vzduch – buď použijte zvlhčovač nebo mokré hadry, které přehodíte přes
klec.
Dbejte na to, aby nebyl v chladu nebo dokonce v průvanu, protože to by
ke
zlepšení stavu určitě nepřispělo. Nezapomeňte na pestrou a výživnou
stravu.
Mykoplazmóza
je nakažlivá,
přenáší se kapénkami nebo z matky na mláďata. Člověk se nakazit nemůže,
odolná
jsou i jiná zvířata – je to výhradně potkaní a myší choroba (ačkoliv
přenašečem
může být i jiný hlodavec, např. morče). Na rukou a oblečení chovatele
bakterie
nepřežívá. Streptokok cestuje stejným způsobem. Nakažená zvířata, ať už
je u
nich onemocnění aktivní nebo jsou jen přenašeči, nezařazujte do chovu –
přispíváte tím k dalšímu šíření nemoci.
 foto: autorka Bylinný sirup, lichořeřišnicové kapky, jitrocel a homeopatické Oscilococcinum – některé ze zbraní proti respiračním onemocněním. |
V lékárnách zakoupíte i mnoho bylinných přípravků na podporu imunity. Vhodná je třapatka (Echinacea), výborná je i lichořeřišnice, která má antibakteriální účinky na dýchací ústrojí. Nejvhodnější jsou ve formě kapek, dvakrát nebo třikrát denně dejte potkanovi tři kapky na kousku piškotu. Čaje se pro potkany příliš nehodí, nejsou schopní vypít dostatečné množství a čaj nesmí zůstat v napáječce déle než jeden den. Lepší je namočit do čaje piškoty a ty dát potkanům sníst. Echinaceu koupíte i jako sirup, některé sirupy obsahují navíc další byliny (jitrocel, mateřídoušku) používané při léčení kašle a zánětů průdušek. Protože sirupy jsou lepkavé a aromatické, někteří potkani je nebudou jíst, pokud jim je podáte jen tak na lžičce – v tom případě sirup kápněte na piškot nebo kousek pečiva. Při dávkování se řiďte instrukcemi pro nejmenší děti a dejte polovinu nebo čtvrtinu této dávky. Léčivé účinky má také med, který je vzhledem k lepkavosti také vhodné podat na kousku pečiva, nebo ho dát potkanovi olízat z prstu, nikoli ze lžičky nebo z mističky.
O dalších vhodných prostředcích na podporu imunity a prevenci onemocnění dýchacího traktu se poraďte s veterinářem nebo v lékárně.
Zpět na obsah