7.6 Ochrnutí zadních končetin

Velmi mnoho potkanů trpí ve stáří zhoršením funkce zadních končetin. Je to jeden z příznaků vysokého věku, se kterým se pravděpodobně setkáte, pokud se ho váš potkan dožije. Příčinou jsou obvykle změny páteře – degenerace meziobratlových plotének způsobí zhroucení páteře a zúžení míšního kanálu. Protože se to obvykle děje ve spodnější části páteře, jsou zasaženy zadní končetiny.
Ochrnutí může nastat i z jiných příčin, pro pořádek tedy upozorňuji, že v této podkapitole se zabývám pouze „stařeckým“ ochrnutím.
Jak poznáte, že potkanovy nohy začínají vypovídat službu? První příznaky se mohou objevit už před druhým rokem věku, ale zpravidla to bývá později. Všimněte si, jak chodí zdravý potkan – našlapuje jen na konce tlapek (jako by chodil po špičkách) a ocásek nosí kousek nad zemí. Tahání ocásku po zemi je většinou první známkou počínajícího problému (i zdraví potkani mohou táhnout ocásek po zemi, ovšem nedělají to pořád), postupně se přidávají viditelné potíže při chůzi – jedna nebo obě zadní nohy podkluzují, když se potkan zastaví, nožka zůstane vzadu, pak už nohy spíš táhne za sebou a občas se jimi odrazí, časem je přestane používat úplně a přemisťuje se pomocí předních tlapek. Problémy nejsou jenom s chůzí, potkani se o zadní nohy opírají při jídle a při péči o srst, a to jim ochrnutí značně znepříjemňuje.
Proces se nedá nijak zvrátit, lze ho však zpomalit a také zařídit potkanovi příjemnější život. Předně si uvědomte, že potkan může s takovým postižením stejně jako člověk docela dobře žít a není třeba hned myslet na eutanázii – říkám to proto, že pohled na starého potkana, bezmocně se plazícího po kleci pomocí předních tlapek, není moc pěkný a útlocitnější povahy snadno podlehnou dojmu, že život jejich mazlíčka je teď už jen samé trápení. Stejně tak bychom mohli za nekončící utrpení označit život vozíčkáře, což, jak všichni víme, není pravda.
O případné medikamentózní léčbě se poraďte s veterinářem – někdy pomůže léčení steroidy či antibiotiky (to když ve špatné funkci páteře mají prsty zánětlivé procesy). Jinak pomůže spíše změna životosprávy a správná péče. Potkan by měl dostávat výživnou (tedy vysokokalorickou) stravu s dostatkem proteinů, můžete mu přilepšit i vitamínovým přípravkem. V kleci by měl mít k dispozici potravu, kterou nemusí držet v předních tlapkách (celý rohlík, větší kousky ovoce, vařené brambory, máčené piškoty, cokoli, co se dá lízat z misky). Překontrolujte klec, zda někde nejsou nebezpečná místa, kam by mohl spadnout nebo si zaklínit nožku. Ve vícepatrových bydleních by mělo všechno důležité (jídlo, pití, boudička) být v přízemí. Od určitého stupně nemohoucnosti začíná být problematická sypká podestýlka, která potkanovi ztěžuje pohyb a znečišťuje ho, v takovém případě doporučuji přejít na často měněný papír nebo už v první kapitole zmíněná vysloužilá trička. V chladném počasí dbejte na to, aby měl potkan dost tepla (hodně vystlaný domek a ideálně kamaráda, se kterým se budou vzájemně zahřívat), starší a zvlášť nepohybliví potkani snadno prochladnou. Abyste zabránili tuhnutí postižených končetin (nepoužívané svaly atrofují), můžete zkusit cvičení (jemné natahování a ohýbání nožek) a masáže (prohmatávání a hlazení). Většině starých potkanů hlazení a mazlení nevadí a týká se to kupodivu i těch, kteří v mládí nedokázali posedět na jednom místě déle než pár vteřin. Mívají rádi i drbání, protože sami už se nezvládnout obsloužit jako dřív. Každý den také prohlédněte potkana zespodu, potkani si totiž velice pečlivě čistí i srst v okolí vylučovacích otvorů na zadečku, aby ji neměli znečištěnou a slepenou. Pokud to bude potřeba, použijte hadřík namočený ve vlažné vodě.
Máte-li přes všechna doporučení (nebo kvůli štítivým rodičům) doma jen jednoho potkana, ve chvíli, kdy zestárne, pocítíte nevýhody zvlášť výrazně. Potkani jsou coby společenská zvířata schopní se o své nemohoucí spolubydlící do jisté míry postarat, minimálně jim pomohou s péčí o srst a při spaní se vzájemně zahřívají. Samozřejmě to prospívá i jejich psychice, společenská zvířata – i když jsou to „jen“ zvířata – se prostě lépe cítí ve smečce nebo aspoň ve dvojici.


Zpět na obsah