7.9 Parazité

Potkani se mohou stát nedobrovolnými hostiteli různých vnějších i vnitřních parazitů. K zamoření vnitřními parazity u doma chovaných potkanů obvykle nedochází, zato s vnějšími (neboli ektoparazity) se dříve nebo později určitě setkáte.
Hned na úvod podotýkám, že potkaní parazité se obvykle na člověka nepřenášejí. Například vší je mnoho druhů a každý druh napadá jen toho „svého“ hostitele (takže ani lidské vši nenaskáčou na potkana). Při větším promoření chovu mohou někteří parazité vycestovat i na člověka (vím o jednom případu, kdy se do domácnosti dostal parazit, který poštípal potkany, psa i chovatele s celou rodinou), není to však běžné. Nemusíte mít tedy z vnějších parazitů přehnaný strach.
Jak poznáte, že potkan je napadený větším než malým množstvím ektoparazitů? Nejspíš se bude hodně drbat a na kůži najdete spoustu malých stroupků. Může se zhoršit kvalita srsti, na některých místech začne srst vypadávat, mohou se objevit mokvající ranky. Podobné příznaky mohou mít i jiné choroby (např. napadení plísněmi), je proto vhodné se vždy poradit s veterinářem, aby identifikoval příčinu a naordinoval vhodnou léčbu.
Roztoči se vyskytují poměrně hojně. Někteří se živí odumřelou kůží a kožním mazem a při menším zamoření nejsou nebezpeční, při větším začne vypadávat srst a na kůži se tvoří vředy. Někteří sají krev a tím pádem způsobují potkanovi větší nepohodlí. Velmi nepříjemné je napadení zákožkou, tedy původcem svrabu; svrab se v poslední době mezi potkany poměrně rozšířil a podíváme se na něj proto podrobněji:

Svrab napadá buď celé tělo včetně hlavy (jiní parazité se drží spíš na trupu), nebo pouze uši. Pokaždé jde o jiný druh zákožky. Svrab, který napadá celé tělo, je nepříjemnější – hodně svědí, objevuje se velké množství stroupků, potkan se škrábe až do krve, vypadává mu srst, strupy a lysá místa se slévají ve větší mokvající ranky. Ušní svrab je nenápadnější, začíná zpravidla malými „bradavičkami“ na okraji ušních boltců. Podobnost s bradavicemi je záludná, zvláště začínající chovatele obvykle vůbec nenapadne, že by mohlo jít o svrab, a bohužel i mnozí veterináři diagnostikují „potkaní bradavice“ a neléčí je, nebo naordinují neúčinnou léčbu. Necháte-li ušní svrab rozbujet, skončí to znetvořeným boltcem s okrajem zdeformovaným do tvaru květákovitých výrůstků. Tento typ svrabu není pro potkana tak nepříjemný a zpravidla se lépe léčí.
Při napadení uší i těla je ideální spot-on přípravek, např. Stronghold, který se aplikuje kápnutím za krk. Odtud se vstřebá kůží do krve a zabije všechny krev sající parazity. Podobně funguje Ivomec (ivermectin), který se podává injekčně. Při ušním svrabu je možné zkusit i lokální aplikaci protiparazitního přípravku, např. Arpalitu Neo – 3x denně uši potřeme namočenou vatičkou a promneme prsty. Pokud do týdne nenastane zlepšení, musí se zvolit účinnější léčba. Proti svrabu napadajícímu celé tělo je lokální léčba – masti, postřiky – neúčinná.
Potkaní svrab není přenosný na lidi, veškeré obavy z nákazy jsou proto neopodstatněné. U některých citlivějších lidí, zvlášť u jedinců s alergiemi na roztoče, se může po manipulaci s nakaženým potkanem objevit místní reakce na kůži – zrudnutí, svědění – která posléze sama zmizí. Svrab se naopak velmi dobře přenáší na ostatní potkany, máte-li jich víc, je nutné přeléčit všechny. Během léčby je třeba dodržovat přísnou hygienu, zákožky se zabydlí i v kleci, v podestýlce, hamacích, dřevěných částech vybavení a na místech, kde se potkani zdržují při vycházkách mimo klec – všechno je potřeba vystříkat přípravkem proti parazitům (např. Frontlinem nebo Arpalitem), případně vydezinfikovat Savem nebo vyhodit.
Svrabem se potkani nakazí buď venku, pokud se dostanou na místa, kde se pohybují divocí potkani, častá je také nákaza z podestýlky zakoupené ve zverimexu.

Vši a všenky jsou převážně krev sající ektoparazité, způsobují tedy nepříjemné svědění. Najdete je obvykle na zádech – na ramenou a nad ocáskem, většinou jako oválné žlutohnědé a poměrně čilé tvorečky. U potkanů s tmavou srstí si snadno všimnete malých světlých vajíček, nalepených na chlupech. Na první pohled připomínají lupy, ale na rozdíl od šupinek kůže se ze srsti prakticky nedají odstranit (ani například odrýpnout nehtem – jedině ustřihnout i s chlupem). Malý počet všenek není zdravý nebezpečný a na každém potkanovi jich pár bydlí, není tedy třeba z každé nalezené rezavé tečky panikařit. Větší zamoření se opět projeví stroupky (většinou na ramenou, za krkem a na hřbetě) a drbáním. Proti vším a všenkám používáme postřik některým protiparazitním přípravkem. Blechy se u doma chovaných potkanů prakticky nevyskytují. Poznali byste je pouhým okem, pokud prohrábnete srst, blechy se začnou pohybovat a skákat.

Proti parazitům se používají různé přípravky buď ve formě postřiku, nebo se podávají injekčně. Některé preparáty se jen nanesou na kůži a nechají se vstřebat. Tyto přípravky působí proti krev sajícím parazitům – jsou to jedy, které v nízké koncentraci neuškodí hostiteli (tedy potkanovi), ale zabijí jeho nevítané bezobratlé nájemníky.
Přestože jedy používané proti ektoparazitům potkanovi neuškodí, představují určitou zátěž i pro jeho organismus a nedoporučuje se proto provádět žádné preventivní postřiky. Neaplikujte také žádné přípravky, jestliže si nejste stoprocentně jistí, že jsou opravdu vhodné na hubení parazita, kterého se potřebujete zbavit. Nejste-li si jistí, navštivte spolehlivého veterináře, který při vyšetření parazita identifikuje rozhodně snadněji, než chovatel s brýlemi vypůjčenými od babičky, a také doporučí léčbu, která bude pro potkana nejšetrnější. Někdy stačí jednoduché vyšetření, kdy se do rozhrnuté srsti několikrát nalepí kousek izolepy a ten se pak prohlédne pod mikroskopem (případní parazité pobíhající v chlupech se na izolepu zachytí), někdy je nutný seškrab (skalpelem se opatrně seškrábne vrchní vrstva kůže).
Oblíbeným přípravkem proti krev sajícím parazitům je Ivomec s účinnou látkou ivermectin, širokospektré antiparazitikum, které se původně používalo proti vnitřním parazitům, zabírá však i na roztoče a další krev sající parazity. Ivomec se dá aplikovat lokálně (vetřením do kůže), injekční či orální (tlamkou) aplikace by se měla volit jen v odůvodněných případech, neboť někteří potkani jsou na ni citliví. Vyskytne-li se jakákoli negativní reakce na kterýkoli prostředek proti parazitům, už ho potkanovi nepodáváme. U ivermectinu je prokázaná vyšší toxicita u některých ras psů (např. kolií), studie provedené s laboratorními potkany ukázaly, že může být nebezpečný i pro ně, doporučuje se tedy nejprve použít šetrnější přípravky, než se sáhne po ivermectinu.

	foto: Pafka Potkaní samec napadený svrabem. Na celém těle má prořídlou srst a jsou dobře vidět stroupky; protože svrab je hodně svědivý, potkan se samozřejmě intenzivně škrábe. Na obr. vpravo je vidět, že svrab najdete po celém těle včetně hlavy (parazity lezoucí v srsti na hlavě většinou nenajdete nebo jen v malém počtu).

foto: Maky Dvouměsíční potkan s ušima napadenýma svrabem. Po terapii Ivomecem se uši zcela zahojily. Osrstění je dané varietou, nejde o účinek parazita. (Foto je pořízené mobilním telefonem.)

foto: Samyasa Velmi pokročilá fáze ušního svrabu. I po vyléčení zůstane ucho deformované. V této fázi hrozí komplikace záněty a nekrózami (odumíráním tkáně), je proto lepší nenechat svrab nikdy zajít tak daleko.

	foto: Samyasa Počáteční fáze svrabu - vpravo detail napadeného boltce. V tomto stádiu vypadá svrab ještě nevinně a navíc připomíná bradavičky, i někteří veterináři ho proto mylně diagnostikují jako „potkaní bradavice“.

foto: autorka Zamoření všenkami je ve světlé prořídlé srsti zvlášť dobře odhalitelné. Máte-li tmavého potkana, musíte prohlížet důkladněji.

Přípravek Frontline, který koupíte ve spreji v každém zverimexu, je určený primárně pro psy a kočky. Obsahuje účinnou látku fipronil, která se při lokálním použití částečně vstřebá do kůže, odkud se posléze zase postupně uvolňuje a ještě nějakou dobu účinkuje proti parazitům, které nezabila hned první dávka. Letální (smrtící) dávka fipronilu LD50 (tzn. množství, které zabije 50 % jedinců, jimž byla podána) pro potkana je při orálním podání 97 mg/kg. 100 ml balení Frontlinu obsahuje 250 mg fipronilu, čtvrtkilový potkan by tedy musel vypít nejméně 10 ml Frontlinu; jedním stříknutím z rozprašovače, které je při aplikaci na potkana zcela dostačující, nanesete cca 0,1–0,2 ml přípravku. Nevýhodou Frontlinu je jeho intenzivní zápach, který některým potkanům vadí. 100 ml balení stojí cca 300 Kč.
Stronghold je přípravek s účinnou látkou selamectin. Lze ho získat jen na předpis od veterináře, není ve volném prodeji (jde o látku vyvinutou primárně jako lék, nikoli insekticid jako např. fipronil). Aplikuje se na kůži (kápnutím za krk), vstřebá se do kožního mazu, vlasových váčků a částečně do krve a účinkuje tak v celém těle. Podobně jako Frontline i Stronghold je poměrně bezpečný. Je účinný proti svrabu.
Sprej Bio-kill obsahuje permethrin, látku používanou jako insekticid pro rostliny a zvířata. Permethrin je jedovatý pro ryby a kočky, při aplikaci v zemědělství někdy na polích zahubí i malé hlodavce, v takových případech se však používají velmi vysoké dávky. Bio-kill jsem na potkany několikrát použila a nezaznamenala jsem žádné negativní účinky, poměr cena / výkon (100 ml balení stojí kolem 170 Kč) však není nic moc – např. po dvou postřicích Bio-killem po potkanovi stále vesele pobíhaly všenky, zatímco jedno malé stříknutí Frontlinu za krk spolehlivě zahubilo všechny.
Levný a poměrně populární Arpalit Neo obsahuje také permethrin spolu s fenoxycarbem. Tato látka je podobně jako permethrin toxická pro ryby, ale poměrně bezpečná pro potkany – při pokusech nebyl ani při zevní aplikaci 5000 mg/kg zaznamenán žádný úhyn, projevily se nicméně vedlejší účinky (průjem, nahrbený postoj, ztížené dýchaní). Stará verze Arpalitu (Arpalit 5%) je pro potkany nevhodná, pokud ji máte, nepoužívejte ji. Moji důvěru si nezískal ani Arpalit Neo, mnozí chovatelé ho však s úspěchem používají. Dá se koupit ve spreji nebo jako pěna.

Někteří potkani dost nelibě snášejí aplikaci sprejem, k jejich sluchu i nervům je šetrnější někde stranou odstříknout pár kapek na mističku a tekutinu potom vatičkou nebo prsty, ideálně chráněnými rukavicemi, nanést na kůži a do srsti. Tento způsob aplikace bych doporučovala i vzhledem k velikosti a pohyblivosti potkanů – je to snadnější a neriskujete, že sebou potkan škubne nebo neodhadnete stříknutí a přípravek zasáhne oči. Žádné přípravky se nesmějí dostat na sliznice, především do očí a do čenichu, vyhněte se i vyměšovacím otvorům a jejich okolí. Antiparazitika nepoužívejte na březí a kojící samice. Nemocným, hodně starým, mladým nebo jinak rizikovým potkanům je podávejte jen v opravdu odůvodněných případech. U všech přípravků proti parazitům může dojít k nežádoucí reakci a vedlejším účinkům; pokud se u potkana po aplikaci nějaké projeví (průjem, apatie, křeče), už mu přípravek nepodávejte a poraďte se s veterinářem.


Zpět na obsah