9.1 Nemocný potkan

Potkan, který onemocní, potřebuje jiné podmínky a péči než zdravý potkan. Správná domácí péče značně ovlivňuje průběh a tím pádem i úspěšnost léčby. Někteří veterináři vás na základní opatření upozorní, jiní předpokládají, že víte, co máte dělat, a neřeknou vám nic. V takovém případě se samozřejmě neostýchejte zeptat, ostatně při návštěvě veterináře je vhodné zeptat se na všechno, co vám není jasné, vyhnete se tak spoustě problémů.

Je nutné izolovat nemocného potkana od ostatních nebo ne? To je zpravidla první věc, na kterou je nutné myslet. Řešení je individuální, záleží na nemoci, na stavu potkana, na podmínkách chovu a na ostatních potkanech. Je-li podezření na nakažlivou chorobu, doporučuji potkana umístit do karantény, dokud se nevyléčí nebo se neukáže, že nemoc není nakažlivá. Karanténa musí být v jiném pokoji a při přecházení od nemocného potkana ke zdravým dbejte na hygienu – důkladně si myjte ruce a noste jiné oblečení.
V případě, že jde o úraz nebo neinfekční nemoc, může potkan zůstat s ostatními, ale musíte posoudit, jestli mu to prospěje nebo uškodí. Postarší potkan, kterému není dobře, asi moc neocení, když mu v kleci budou po hlavě skákat dvě mláďata a ukradnou mu všechno jídlo, které si horko těžko najde. Naopak společnost kamaráda, se kterým bydlí už dlouho, mu prospěje mnohem víc než „samotka“. Zdravý potkan nemocnému také může pomoct – zahřeje ho při spaní, nanosí do domku jídlo (i když ho tam pochopitelně nosí pro sebe, na zásobách se přiživí i ostatní) a pomůže mu s čištěním srsti. Někteří potkani jdou v pečovatelském úsilí ještě dál a pomáhají ochrnutým při pohybu po kleci, ale jsou to spíš výjimky. Je-li potkan zvyklý na společnost, ale ostatní mu berou jídlo (pracně namačkáte banány s piškotovými drobky a než si jich marod vůbec všimne, jeho spolubydlící vyberou misku do čista), zkuste střídavou péči: část dne s ostatními, část dne v samostatném bydlení, u dlouhodobějších stavů může být potkan v lepších dnech s ostatními, při zhoršení stavu na marodce.

Jaké podmínky byste měli nemocnému potkanovi zajistit? Nemocný potkan by měl být v podobném prostředí jako nemocný člověk. Potřebuje určitě klid, tedy minimální hluk, žádné zbytečné vyrušování atd. Přesto by se mu mělo dostat přiměřeného rozptýlení, pokud má náladu se proběhnout nebo si s vámi hrát a pohyb mu nemůže uškodit (na to pozor např. u zlomenin), tak mu ho dopřejte. Velmi důležité je teplo, potkan snadno prochladne. Důležité je to zvlášť ve stáří a u některých nemocí, které provází snížení tělesné teploty. Klec s nemocným potkanem nesmí stát v průvanu a v pokoji by mělo být teplo. Do domečku, kde potkan spí, dejte dostatečnou vrstvu papíru nebo hadříků, dobré je také izolovat jeho dno od dna klece, protože potkani rádi výstelku hnízda odhrabou a leží na holém dně. Nejjednodušší je podložit boudičku kusem překližky nebo nějakým prkénkem. Jako ohřívadlo na spaní je nejlepší potkaní spolubydlící, ale můžete využít i nahřívací podložku nebo láhev s teplou vodou, ať už přímo termofor, nebo v podstatě jakoukoli láhev vhodné velikosti a tvaru naplněnou teplou vodou. Další položkou na seznamu je pohodlí, na to opět pozor zvlášť u úrazů, při ochrnutí atd. Potkan, kterému neslouží nohy, by se neměl plazit hoblinami, ale měl by jako podestýlku mít raději papí, staré tričko nebo přebalovací podložku. Napáječka s vodou i miska s krmením by měla být snadno přístupná. S napáječkami bývá často problém, pokud se potkan nedokáže zvednout, aby se napil z trubičky. V takovém případě buď dejte do klece ještě jednu napáječku, kterou umístíte až k podlaze, nebo – ne v každé kleci to jde – dejte vodu do misky. Vodu v misce je ovšem potřeba často vyměňovat (jestliže jsou v kleci ještě zdraví, čipernější potkani, tak i několikrát denně). Dalším řešením je pojistit přísun tekutin ještě tekutější stravou, např. přesnídávkami, jogurty, strouhanou šťavnatou zeleninou a ovocem či namáčenými piškoty. Dostatek potravy a tekutin je ostatně dalším klíčem úspěchu, strava by měla být co nejvýživnější a nejpestřejší. Někteří potkani mají velkou chuť k jídlu, jiní naopak trpí nechutenstvím nebo se jim hůř jí a každá kalorie, kterou do nich dostanete, se počítá. Krmení pro nemocného potkana by mělo obsahovat víc bílkovin (libové maso, vajíčko, mléčné výrobky), mělo by být chutné, aby měl potkan zájem sníst ho co nejvíc, a mělo by být snadno dostupné. Například nepohybliví potkani určitě ocení spíš kašovité potraviny, které mohou „nasávat“ přímo z misky a nemusí je nijak přidržovat ani pečlivě kousat. Nezapomeňte se zeptat veterináře, jestli má potkan dodržovat nějakou dietu (např. při užívání některých antibiotik by se neměly bezprostředně po podání léku jíst mléčné produkty, jindy je nutné omezit množství tuku či solí v potravě).
Jaké konkrétní potraviny jsou vhodné? Základní směsí zrní obvykle nenadchnete ani zdravého potkana, natož nemocného, ale zkuste obilninovou kaši – klasickou ovesnou (ovesné vločky povařené ve vodě nebo v mléce a trochu přislazené, ideálně ovocnou šťávou nebo medem místo bílého cukru), dětskou krupičnou kaši nebo instantní kaši z prášku, který koupíte ve většině prodejen zdravé výživy (nejvhodnější je rýžová či ovesná). Vděčnou potravinou je ovoce, protože je sladké a šťavnaté a potkanům chutná, výborný je třeba banán, protože je měkký a zároveň výživný. Zahraniční chovatelé doporučují avokádo, které patří k nejvýživnějším druhům ovoce (obsahuje totiž tuk), pro běžného českého chovatele potkanů je však zbytečně drahé. Jablka je lepší nastrouhat, vybíravějším potkanům přisladit nebo vmíchat do jogurtu nebo pribiňáku, případně rovnou použijte dětskou přesnídávku (doporučuji čistou ovocnou nebo ovocnou s jogurtem či vločkami – podívejte se na složení, jestli v ní je jen ovoce, nebo je nastavená škrobem). Do přesnídávky můžete nadrobit piškoty nebo pečivo. Zkuste strouhané vařené libové maso (nejlépe drůbeží, rybí nebo hovězí), zakoupit se dají i masovo-zeleninové přesnídávky. Zeleninou potkani často pohrdají, ale zkuste povařenou oslazenou mrkev, syrovou strouhanou mrkev, salátovou okurku (je šťavnatá) nebo rajče v jakékoli úpravě. S mléčnými výrobky také nepochybně uspějete – s bílými i ochucenými jogurty, pribiňáky, pudinky, sýry (tavenými, cottage) i tvarohy. Když bude mít potkan stále v kleci na ožužlávání namočený rohlík, loupák či piškoty, nic nezkazíte.

foto: autorka Stárnoucí Šedivka se dělí se spolubydlícími o piškoty s pribináčkem a strouhanou salátovou okurku. Jedna z možností, jak dopřát pomalejšímu potkanovi dost jídla a nemuset ho oddělovat od ostatních je servírovat potravy tolik, aby to stačilo všem. Může se to ovšem trochu prodražit.

Přestože při nemoci, jak už jsem řekla, se počítá každá kalorie, buďte při výběru potravin opatrní. Potkanovi s průjmem nedávejte projímavé potraviny, ale zajistěte, aby měl dostatek tekutin. Měkká strava (přesnídávky, mléčné výrobky) má většinou za následek i měkčí stolici, pokud je to v normě, nemusíte se děsit. Nepodávejte potraviny studené (zvlášť při onemocněních dýchacího traktu) – třeba přesnídávky a jogurty z lednice. Vyhýbejte se přemíře cukru, nedávejte potkanům nic slaného (platí především při dietě s vyloučením solí – např. při onemocněních ledvin nebo srdce; a pozor na psí granule, jsou solené) a už vůbec ne nic dráždivého. Při léčbě antibiotiky jsou velmi vhodné zakysané mléčné výrobky (živé jogurty) nebo nějaké probiotikum, které koupíte u veterináře.

Nedílnou součástí péče o nemocného potkana je ve většině případů také podávání léků. Často to bývá i součást, která si vyžádá hodně času, trpělivosti a důvtipu při vynalézání metod, jak potkana oklamat a lék mu vnutit. Nejjednodušší je z tohoto hlediska injekční podávání, to ovšem znamená pravidelně chodit k veterináři (i když zkušení chovatelé to někdy po dohodě s veterinářem řeší sami) a pro potkana je takové cestování poměrně stresující. Ani samotné injekce nejsou příliš příjemné, i když šikovný veterinář je dokáže píchnout tak, že si potkan ničeho nevšimne – potkani ovšem často špatně nesou už to, že je někdo drží a nemohou utéct. Před vpichem by se kůže v okolí měla dezinfikovat (buď vatičkou namočenou v dezinfekci, nebo sprejem, se kterým se lépe manipuluje a snáz pronikne srstí), aby se do kůže nezanesla infekce. Potkanům se obvykle dávají pouze podkožní (subkutánní) injekce, injekce do svalu (intramuskulární) většina veterinářů nedává, protože potkaní svaly nejsou pro takovou aplikaci moc vhodné a narazila jsem i na zdroje, které takové podávání kvůli jeho náročnosti přímo nedoporučují. Nitrožilní (intravenózní) injekce se potkanům nedávají, protože jsou prakticky nerealizovatelné; obtížný je i odběr krve, který se u potkanů zpravidla dělá z žíly v ocasu a chce to hodně zručnosti.
Některé léky (např. enrofloxacin – Baytril) by se neměly podávat subkutánně, protože se po nich rády vytvářejí nekrózy – tkáň v okolí vpichu odumře (poznáte to podle tmavé – černé – barvy). Některé látky jsou také nepříjemné, po vpíchnutí pod kůži svědí a štípou. Takové léky je lepší podávat do tlamky (neboli perorálně). Každopádně potkanovi, který dostává injekce, občas překontrolujte místa vpichů, jestli nehnisají, netvoří se na nich podezřelé strupy nebo dokonce někde nevzniká absces, protože zanícené ranky je potřeba ošetřit.
Perorální podávání léků je kapitola sama pro sebe. Někteří potkani se nechají snadno „oklamat“ a léky berou bez řečí, jiní svedou o každou kapku nelítostný boj, přitom může klidně jít o stejný lék. Jednou jsem potkanům musela dávat jakýsi lék ve formě pasty a zatímco jedna samice bez hnutí brvou slízala kapku, kterou jsem si vymáčkla na prst, druhá si po pouhém ochutnání téhož léku zamíchaného do pribiňáku demonstrativně otírala spodek tlamy o zem, což potkani dělají, když se jim na jazyk dostane něco opravdu odporného.
Pokud tedy máte lék už ve formě, která je určená pro přímé podávání (kapky, ochucené pasty), zkuste, jestli je potkan sám neslíže ze lžičky nebo z prstu. Potom zkuste lék nakapat nebo natřít na kousek piškotu, případně přidejte na zamaskování ještě kapku něčeho lepšího (třeba ovocné šťávy), někteří potkani mi takto zcela bez odporu pozřeli i zapáchající Baytril. Další stupeň je zamíchání léku do nějaké pochoutky, např. do pribiňáku, jogurtu, přesnídávky, tatry s cukrem apod. Hořká chuť se někdy lépe maskuje slanou než sladkou, takže zkuste třeba sýr nebo trošku zahuštěného vývaru z polévky. Někteří potkani zamaskovaný lék prokouknou, ale nechají se znovu přesvědčit, když ho zamícháte do něčeho jiného, zkuste tedy maskovací potravinu obměňovat. Když tyto metody selžou, nezbývá než se uchýlit k násilí – lék zamíchat do něčeho tekutého, směs natáhnout do injekční stříkačky a vpravit potkanovi do tlamy (pro pořádek podotýkám, že samozřejmě stříkačkou bez jehly). Potkana si přitiskněte břichem na hruď nebo na stehno (mně se víc osvědčila druhá možnost), přidržte ho za hlavou, konec stříkačky mu strčte do mezery za hlodáky a vymáčkněte takovou dávku, aby hned nevytekla ven. Podobným způsobem můžete i krmit potkana, který sám jíst nechce nebo nemůže. Přestože zpočátku se potkani takovému zacházení brání, po několika pokusech si zvyknou a při krmení se sami dožadují další dávky ze stříkačky.


Zpět na obsah