9.3 Starý potkan

Se stářím se u potkanů často pojí typické zdravotní problémy a staří potkani tak vyžadují zvláštní péči. Zdravý starý potkan speciální požadavky na péči nemá, jenom mu dopřávejte o něco výživnější stravu než dospělým jedincům (s vyšším obsahem bílkovin) a podle potřeby upravte prostředí, ve kterém žije. Někdy mladší spolubydlící začnou starého napadat, v takovém případě je oddělte, většinou je ale soužití bezproblémové a potom staříka určitě nedávejte do samostatné klece! Je-li nutné ho kvůli bezpečnosti přestěhovat, dejte s ním do nového bydlení aspoň jednoho kamaráda. Potkani mají sociální cítění a jsou schopní se o sebe navzájem postarat; někdy bude mladší staršímu jen pomáhat s péčí o srst a nechávat v domku zbytky krmení, které si tam nanosil, jindy může vzít péči opravdu vážně a starému kolegovi podzim života hodně zpříjemnit.
Velmi častým zdravotním problémem starších potkanů je ochrnutí zadních končetin. Někdy je jen slabší, jindy se postupně zhorší až k naprosté nepohyblivosti. Ochrnutého potkana není potřeba automaticky nechat utratit, ale je nutné trochu poupravit prostředí, ve kterém žije, a víc o něj pečovat. Podrobněji jsem o tom psala v kapitole 7.6.
Starým potkanům často řídne srst, vypadává a zhoršuje se její kvalita. Dá se tomu do jisté míry předejít správnou stravou a včasnou léčbou všech kožních onemocnění a parazitóz. Zatímco mladému potkanovi místa olysalá po nájezdu všenek brzo zarostou, staršímu potkanovi mohou zůstat.
Tělo starého potkana také nedokáže tak dobře hospodařit s teplem jako dřív a snadněji prochladne. Na to pozor zvlášť v chladnějších měsících. Ideálními zahřívadly jsou pochopitelně ostatní potkani, nezbytný je také bytelný domeček s pořádně vystlaným hnízdem. V případě potřeby přitopte infračervenou žárovkou nebo použijte nějaké terarijní zahřívadlo. Na teplo nezapomínejte ani v takových situacích, jako jsou například cesty k veterináři.

Když spolu v kleci bydlela stará Luna a mladičká Fiona, viděla jsem potkaní péči na vlastní oči. Luna ochrnula na zadní nohy, upravila jsem tedy přízemí klece tak, aby se nemusela plazit podestýlkou, která jí znečišťovala srst, aby jí to neklouzalo a u jídla a pití se nemusela příliš namáhat. Všechno měla pěkně po ruce a dostávala krmení, které se dalo vyjídat přímo z misky a nemuselo se držet v tlapkách. Fiona přesto usoudila, že je pro Lunu pohyb po kleci zbytečně namáhavý, a chodila jí pomáhat. Když Luna dojedla nebo dopila, Fiona přiběhla, chytila ji za chlupy za krkem, jako to dělají matky s mláďaty, a odtáhla ji do domku. Občas to Fiona přehnala s horlivostí a odtáhla Lunu uprostřed oběda – asi jako když snaživě převedete slepce přes přechod a pak zjistíte, že na druhou stranu vůbec nechtěl – přesto mě její ukázka potkaní pospolitosti příjemně překvapila.

U starých potkanů se ve zvýšené míře vyskytují nádory (zvlášť staré samice, které nikdy neměly mláďata, mívají nezhoubné nádory mléčné žlázy), problémy se zrakem („stařecké" šedé zákaly, slepota u albínů) a infekce močového ústrojí (častější u špatně pohyblivých potkanů, kteří mají problémy s udržováním hygieny). Bývají ostatně náchylnější ke všem infekcím a jejich léčba bývá obtížnější. Podrobnosti k jednotlivým zdravotním problémům najdete v příslušných kapitolách.


Zpět na obsah